Split sedmipalce Gattaca / Rosa Parks jsou doma. 500ks, 2 barvy obalů od Nejc Sedeminosemdeset. Tady si přečti text co jsme k tomu napsali: / Gattaca/ Rosa Parks split 7″s are complete. 500pcs with 2 cover color versions by Nejc Sedeminosemdeset. Here you can read a comment for this record:
Symbolická válka, ve které se svět nachází, nám nelístostně nastavuje zrcadlo. Ukazuje nám, že přes spektakulární prohlášení o rovnoprávnosti a konci potřeby feminismu jsou to nakonec opět ženy, kdo se ve válce ocitá v pozici rukojmích. Obě naše skladby se částečně týkají tohoto tématu.
„Naše ženy vám nedáme“ skandují odpůrci imigrace a mimoděk tím prozrazují o své vlastní kultuře možná víc než si sami uvědomují. 60% lidí v této zemi si myslí, že ženy si za znásilnění mohou samy. Představa toho, že by ženy nyní mohl znásilňovat někdo „cizí“ (někdo zvenčí, někdo nečistý) ale najednou žene do ulic tisíce lidí s transparenty plnými slov o ženských právech a navzájem se přesvědčující o své vlastní pravdě.
Jakou pozici mají v téhle „válce“ ženy? Jsou pořád jen válečnou kořistí. Samozvaní strážci evropských tradic zdánlivě chrání ženská práva, ale ve skutečnosti si je jen berou za rukojmí, aby si udrželi svojí dominanci. Na práva žen roky plivali a najednou se jim hodí, když zapadají do jejich vlastenecké agendy. Příkazy zahalit se, příkazy odhalit se, náboženské hlídky kontrolující dostatečné zahalení nebo policie kontrolující dostatečné odhlaení na plážích – princip je naprosto stejný. Kontrola nad ženskými těly se naplno odhaluje jako symbolický faktor mocenského boje. Na to, že ve svobodné společnosti by to měly být samy ženy, kdo má kontrolu nad svým tělem, se nějak zapomíná. Moje tělo je moje tělo.
„Fakta maj jedinej cíl: zakrejt našim očím chaos, nasměrovat nás kamkoli, jenom né do přítomnýho okamžiku. Jediným důvodem pro ideologii dějin je zabránit lidem dělat dějiny.“ – Ladislav Šerý
/
Symbolic war that we the World finds itself in right now show us a mirror. It shows us that although we’ve heard spectacular speeches about equality and the end of necessity of feminism it’s the women in the end who are the hostages in this war. Both of our songs touch this issue.
„We won’t give you our women“ – thats one of the slogans of anti-imigration activist that tells a lot between the lines about their own culture. 60% of people in this country think that women are responsible for being raped. The idea that someone foreign (someone from the outside, impure) somehow pushes thousands of people to the streets holding pickets full of slogans about women rights and self-convincing themselves about their own truth.
What’s the position of women in this „war“? They are still just a loot of war. Self-proclaimed protectors of European traditions seemingly protecting women rights are in reality just taking them as hostages to retain their dominance. They had been spitting on women rights and suddenly they come in as useful when they fit in their nationalist agenda. Commands to cover yourself, commands to undress, religius police controlling conservative outfits, French police checking „European enough“ outsits on beaches – the principle is stil the same. Control over women bodies uncovers itself as a symbolic factor of war over power. And somehow people forget that in a free society it should be the women who should control their own bodies. My body is my body.
„Antiabortion activists, religious fundamentalists, defenders of ‘family values’, are as much a reflection of emotional impoverishment as hunger and homelessness are of material deprivation. A society one-dimensional in its driving force produces one-dimensional people, and struggles to be supported by them“ – Peter Marcuse